Osamostatnění

Co dělat před odchodem z dětského domova? Tohle je jedna z otázek, které si mnoho mladých lidí pokládá. Zvládnou se o sebe postarat? Neztratí v tom velkém světě? Budu mít kam jít? Někteří to řeší tím, že studuji dokud jim není 26 let. Někteří se vrací ke svým rodičům. Jiní jdou k příteli, nebo přítelkyni. Na odchod z děcáku je lepší se připravit dopředu. 

Jak už to v životě bývá, je třeba plánovat, připravovat se, ale život si nakonec stejně jde vlastní cestou. Je ale jedna hlavní věc, kterou byste měli před odchodem z děcáku udělat. Našetřit si peníze. Když máte peníze, odchod je mnohem jednodušší. Když jsem byla v děcáku, tak jsem si kupovala po částech věci do domácnosti. Ale můžu vám říct, že mi byly úplně k ničemu, když jsem pak neměla kde bydlet. Jediné na čem opravdu záleží při odchodu z děcáku jsou peníze. 

Léto před svým posledním rokem v děcáku jsem strávila mimo. A vůbec se mi nechtělo zpátky. Uvědomila jsem si, že už tam dál žít nechci. Rozhodla jsem se, že si našetřím peníze a osamostatním se. Ze začátku jsem neměla vůbec nic. Žádnou stabilní brigádu, ani ke komu jít. Vůbec jsem nevěděla co dělat a začala jsem být v lehké depresi. Nakonec jsem si ale našla dvě brigády a začala si šetřit peníze. Těšila jsem se na to, až si pronajmu svůj byt. 

Bohužel, nebo bohudík, jsem někoho poznala. Říkejme mu jen CH. Ze Začátku mi pomáhal jen s webovkama, ale přerostlo to v kamarádství a později možná i v něco víc. Byl to ale jen platonickej vztah. Když jsem byla malá, tak jsem neměla tátu, proto jsem později byla ráda ve společnosti starších mužů. A díky CH jsem se najednou cítila, tak milovaná. Dával mi komplimenty, řešil se mnou mojí budoucnost a prostě se staral a zajímal. Staral se tak, jako by se měl starat otec a já si díky němu připadala jako něco více. Ale je třeba si uvědomit, že nic není zadarmo. Já si k němu vytvořila důvěru, ale on postupně začal být více kontolovačný a majetnický. Těžko se odchází od někoho, koho máte rádi, ale nakonec jsem ho odstřihla. A mělo to tak zůstat. Máme spolu vzpomínky na které bych moc ráda vzpomínala. Teď už nemůžu, protože to všechno tak moc zkazil. On je jedna z nejhezčích a nejhorších věcí, které se mi kdy staly. 

Život se vás na plány nikdy neptá. Měla jsem vést úplně jiný život. Díky CH jsem si uvědomila, že můžu mířit i výše. Nakonec jsem však odjela za prací do lázní. Tehdy jsem to tak neviděla. Byla to možnost, které jsem se na poslední chvíli chytla, protože jsem nevěděla co dělat. Ale dnes jsem velmi ráda, že jsem tam mohla být. Hodně mě to posunulo a dalo mi to nový nadhled na život. Tehdy to byl perfektní odjezd. Protože jsem se vůbec neohlédla. 

Odchod z děcáku se může zdát jako velmi náročná věc, ale ve skutečnosti to tak hrozné není. Musíte si však dávat velký pozor na lidi. Protože jste mladí, nezkušení a bez rodiny. Takže jste o hodně více zranitelní. A pro mladou holku, která touží po lásce je to o to těžší.

V dětském domově jsem strávila sedm let. Tohle je můj sedmý příběh. Sedm let není vlastně tak hodně na to, že to už se mnou půjde celý život. Protože ať se snažím sebevíc, tak to místo už ze sebe nikdy nedostanu. Tak jako další místa. Pořád to jde se mnou a tvoří to, kým jsem dnes. Nezapomínejme na to, jak moc dětí si teď dětským domovem prochází. Je to lepší, než vyrůstat v nefunkční rodině, ale navždy vás to změní.