Odvaha znovu začít

Jednou jsem slyšela citát: ,,Jakmile zjistíte, že jste nastoupili do špatného vlaku, vystupte co nejdříve to jde. Čím delší cesta, tím větší cenu zaplatíte. 

Musím říct, že na tom něco je.

Jakmile zjistíte, že se na nějakém místě, nebo s nějakým člověkem necítíte dobře, odejděte co nejdříve to jde.  Samozřejmě nemyslím drobné problémy, nebo neshody – ty se většinou dají řešit. Ale jakmile  zjistíte, že nějaké místo, nebo nějaký člověk pro vás opravdu není to správné, odejděte. 

Odejít – nebo začít znovu – není vůbec nic snadného. Sama to moc dobře znám. Ale jakmile to uděláte, otevřou se vám dveře úplně nových možností. 

Poprvé jsem se bála odejít od rodičů do dětského domova. Když jsem to udělala, úplně mi to změnilo život. Bylo tam sice hodně těžkých chvil, ale nebýt děcáku, tak nepoznám lidi, kteří mi dali do života hodně dobrého. Nedostala bych základní věci – hygienu, jídlo, nebo vzdělání. A nepřemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdybych tehdy neodešla. Podstatné je, že jsem to udělala. A upřímně, nejsem si jistá, jestli bych to jinak přežila. Na děcáku jsem nakonec dostala i psychologickou pomoc kterou jsem tolik potřebovala. Ale nemá cenu nad tím příliš přemýšlet. Podstatné je, že tady jsem. 

Podruhé jsem se bála odejít z práce v lázních. Měla jsem pocit, že nemám kam jít a drželo mě tam to, že jsem tam měla ubytování. Přála bych si být více odvážná, ale bohužel nejsem. Zatím se mi vždy situaci podařilo vyřešit jen díky náhodám a pomocí druhých. Do děcáku mi pomohla odejít teta a z lázní jsem odešla vlastně díky nemoci – onemocněla jsem a skončila na neschopence. 

Během dvou týdnů, kdy jsem byla doma, jsem zvládla najít novou práci, zařídit si byt a dát výpověď. A začít znovu – úplně jinde. Po dvou letech jsem z lázní odešla. Neříkám, že mi ta práce nic nedala – dala mi toho spoustu. Ale čím déle jsem tam byla, tím méně mi to dávalo a tím víc mi to začalo škodit.

Hodně se mi tam zhoršily problémy se spánkem. Někdy jsem nespala celou noc a jen přemýšlela, co bude dál. Toužila jsem si dát život do pořádku, ale nevěděla jsem jak. A hlavně – nevěděla jsem, kam bych vůbec šla. Protože žádné „doma“ nemám.

Jednou mi někdo řekl, že není důležité, jak něčeho dosáhneme – ale jen to, že toho dosáhneme. A pokud to nebereme doslova, je na tom kus pravdy. Není důležité, jak jsem se posunula dál, ale že jsem se vůbec posunula. Není důležité, odkud pocházím, ale kým jsem dnes.

Od té doby, co jsem odešla, už se nebojím. Vím, že bych už nikdy nezůstávala někde jen ze strachu – ani v práci, ani ve vztahu. Vím, že kdykoli budu muset, dokážu odejít.

Nebojte se začínat znovu. Nové začátky vám mají hodně co nabídnout.