Osamělost v cizině

Každý dnes mluví o tom jak je skvělé vycestovat za prací do ciziny. Na sociálních sítích můžete vidět plno nádherných fotek z cest, které ve vás můžou vzbuzovat touhu, něco takového také zažít. 

Všechno vypadá na první pohled perfektně. Má to ale jeden velký háček. Nikdo vám už totiž neřekne, jak moc osamělý život v zahraničí dokáže být. 

Já sama jsem si tím prošla. Poté, co jsem dokončila školu jsem se rozhodla odjet za prací do zahraničí. Úplně sama. Bez toho, aniž bych tam kohokoliv znala. 

Ze začátku jsem cítila nadšení a adrenalin z toho nového dobrodružství. Ten však ale zmizel již po pár dnech pobytu v Nizozemsku. Protože být sama v úplně cizí zemi, kde vůbec nikoho neznáte, může být opravdu náročné. Je to taková ta chvíle, kdy zjistíte, že jste na všechno úplně sami. 

Odjet sama do ciziny znamená vybudovat si od nuly úplně nový život. Znamená to najít si novou práci, nové bydlení, úplně nový okruh lidí a taky začít mluvit jiným jazykem. 

Výhoda na tom je, že se můžete rozhodnout být úplně kýmkoliv. Můžete si vytvořit úplně novou identitu pokud chcete. A věřte mi, já moc dobře vím o čem mluvím, protože já se stěhuji neustále. Od té doby, co jsem odešla z dětského domova, tak jsem na jednom místě vydržela nejdéle dva roky. A přesto, že to neustálé stěhování a poznávání nových míst je velmi zajímavé, bere si to i svou daň. Tou daní je neustálá osamělost, pocit že nikam nepatřím a také to, že už ani nevím kdo vlastně jsem. Protože, když tak často měníte místo pobytu, okruh lidí, práci, jazyk i životní styl, může se stát, že na to zapomenete. 

Protože cestování doslova mění váš způsob myšlení i povahu. Takže, když se vrátíte domů, zjistíte, že tam už nezapadáte.  Ale nezapadáte tak úplně ani nikde jinde. Ta osamělost nepramení ani tolik z toho, že nemáte přátelé. Pramení z toho, že přestanete zapadat. Pramení z toho, že už nikde tak úplně nepatříte. 

Onu osamělost, kterou můžete v zahraničí zažívat, prohlubuje ještě fakt, že doma je rodina, která o vás může mít strach. Takže i když byste si s nimi rádi popovídali a svěřili se, když je to těžké, neuděláte to. Protože jim nechcete přidělávat starosti. Já osobně jsem se hodně bála vůbec opustit svoji první práci v zahraničí jen proto, že by si ostatní mohli myslet, že jsem selhala. Dnes však vím, že tahle zkušenost, i když těžká, byla pro mě to nejlepší. Hodně mě posunula. A dnes nelituji žádné cesty, kterou jsem podnikla. 

Proto se nebojte cestovat. Je to ten nejlepší způsob jak se vnitřně posílit a získat sebejistotu. Nebude to vždy snadné. Ale ty nejkrásnější věci vznikají pod tlakem. A když vám bude úplně nejhůř, nebojte se vrátit. Cesta zpět existuje vždycky.