Tam, kde mě nikdo nezná

Jsou to dva měsíce, co jsem odjela z Česka. Připadám si ale, jako bych tady byla už hodně dlouho. Pracuji v hotelu jako servírka a občas pomáhám s úklidem pokojů. Hodně dlouho jsem toužila odjet pracovat do zahraničí. Přála jsem si cestovat a psát. Když cestuju, nebo píšu, cítím se svobodná. Jelikož sny se mají plnit, jsem tady. O pár let později, co jsem své přání vyslala do vesmíru.

Jelikož bydlím na pohraničí, mám perfektní příležitost procestovat Belgii, Nizozemsko, Německo i Lucembursko. Přitom bydlím pořád na stejném místě. 

Je to perfektní, protože žiju na krásném malém městečku, kde o mě nikdo nic neví a nikdo mě nezná. Zároveň když chci, tak můžu nasednout do vlaku a jet úplně do jiného státu. Vše ale nese své zápory. Každý v dnešní době mluví o tom jak je úžasné cestovat, ale nikdo nemluví o tom jak moc osamělí se někdy můžete cítit. Když odjedete někam, kde nikoho neznáte, může to být hodně osvobozující, ale zároveň je to i osamělé. A v dnešní době, kdy je plno možností, kdy můžete dělat skoro cokoliv, co vás napadne, tak někdy začnete stagnovat a nevíte, kterou z těch cest si vybrat. 

Takový průměrný mladý člověk v dnešní době většinou touží cestovat a užívat si života, zároveň ale chce být zajištěný vlastnit minimálně byt, mít krásné auto a uspokojující partnerský život. Většinou se k tomu ještě přidává nátlak od okolí, který vám neustále připomíná, že byste si měli už co nejdříve založit rodinu, nebo mít skvělou kariéru. Protože nikdo přece nemládneme že? Zároveň ale když v dnešní době mladý člověk si chce založit rodinu, tak se potýká s tím, jak moc těžké je tu rodinu zajistit. Protože už nežijeme v době kdy stačilo, když pracoval jen jeden rodič. Takže jsme se ocitly v době, kdy se může zdát, že je vše možné, ale zároveň se někdy sekne na místě a nevíme, jak se pohnout dál, protože nám chybí směr a motivace. 

Já než přijdu na to, co se svým životem dál, vybrala jsem si cestování. Začala jsem s Belgií. Navštívila jsem již hlavní město Brusel a Antverpy. Obojí má své kouzlo. Na Bruselu mě samozřejmě zaujal Grand-Palace, který je opravdu obrovský. V turistických částech se tam taky na každém rohu setkáte s obchodem čokolády a čokoládových pralinek, jimiž je Belgie proslulá. Je to ale také město, kde se setkáte s různými kulturami, jelikož migranti tam tvoří velkou součást obyvatelstva města. Kdyby jste se chystali do Bruselu musíte počítat s velmi rušným a mezinárodním městem. 

Oproti tomu Antverpy jsou o něco klidnější, pokud nemáte rádi davy lidí, můžou být pro vás lepší volbou. Je tady spoustu krásných památek a malých kavárniček, kde si můžete během dne odpočinout. Pokud tam nejdete vyloženě za nákupy, jejich slavné nákupní třídě bych se radši vyhnula. Skoro se tam v tom davu nedalo pohnout. Pokud máte rádi módu, lepší volbou bude zamířit do malých butiků, kde to občas bývá levnější a je tam i lepší výběr. Oproti klasickým obchodům, které máte všude po světě a pořád tam nacházíte jedno a to samé.

Jestli se do Antverp budete chystat přes týden určitě také za návštěvu stojí Diamantová čtvrť, která je světovým centrem obchodu s diamanty. Což má svou historii, která sahá již do 19. století, kdy zde začala působit ortodoxní židovská komunita, která zde vybudovala tradici tohoto řemeslného umění. V posledních desetiletích se k obchodu s diamanty připojují také Indové, kteří převzali část trhu. 

Ještě tady toho chci hodně procestovat, takže budu mít skvělé srovnání, ale jestli se tady znovu vydám třeba za deset let, tak to už bude možná zase úplně něco jiného.